Koho nic nezajímá, ten nežije.
per
VÍTEJTE NA MÝCH STRÁNKÁCH !

Země úsměvů

2. listopadu 2009 v 14:11
O Japonsku toho bylo napsáno víc než dost.Někdy jsou texty shodné, někdy se liší. Nemá smysl opisovat slovník nebo literaturu faktu.Já se tady jen vyznávám ze své lásky k němu.
Hned ze začátku se přiznám, že v Japonsku bych žít nechtěla. Alespoň ne jako žena. Protože ty to tam i dnes nemají moc lehké.(A kde ano, že?)Miluji nádherně barevná kimona a všechny ty drobné věci co patří k japoneriím. Čajový porcelán, potřeby na kaligrafii, jehlice do vlasů, vějíře, Darumy a panenky kikuši adalší a další. Všichni, kdo se zajímá o tuto velice exotickou zemi vědí, že ty jejich úsměvy jsou mnohdy strojené a snad neupřímné, ale není to milejší, než nevrlá prodavačka v samoobsluze? Jak se říká, i do p... se dá poslat slušně. A ta jejich čistota a pořádek všude! Doslova jíst ze země by se tam mnohde dalo. A mnohde jinde mimo Japonsko se nedá jíst ani z míst k tomu určených. Přiznávám se, že já nejsem zrovna přebornice v uklízení, ani negruntuju každý týden, ale čuně zase nejsem! Ale ono to člověka jaksi nakopne, když je kolem něho pořádek a čisto, tak je mu lidově řečeno blbý nedělat totéž.
Ale aby se nám to nezvrhlo k tématu "úklid". Zkrátka Japonsko můžu, ale asi jen na dálku. Taky kdybych tam někdy omylem zavítala, ani by mne nelákalo takové Tókjó, to spíš Kjóto s jeho památkami a zahradami nebo nějaké předměstí, nebo vesnice. A velká města? Vtěch bych určitě chtěla nakupovat, ale ne bydlet!
Sošky Japonek
 


Aktuální články

Reklama